Dech jako kotva

Michal sedí v čekárně ordinace. Čeká ho důležité vyšetření. Bojí se přístroje i výsledku. Dlaně se mu potí, dýchá mělce. Uvědomí si, že se potřebuje uklidnit. Přemýšlí, jak to zvládl naposled. Vybaví si krabicové dýchání: nádech na čtyři doby, zadržení na čtyři doby, výdech na čtyři, zadržení na čtyři, a znovu nádech, zadrž, výdech, zadrž. Michal se do toho pouští. 

Nadechuje se, jeho nosem proudí vzduch dovnitř plic. Pak se s dechem zastaví, jako kdyby se vše na chvíli zastavilo. Uvolňující výdech mu pomáhá uvolnit napětí v těle. Malá pauza. A opět znovu nádech. V tomto koloběhu, který ho uklidňuje, pokračuje. Klidněji vstává k vyšetření. Každý dech je kotva, která nás drží při zemi, abychom se nerozlétli do katastrofických scénářů. Stejně jako kotva drží loď, náš dech drží nás – ve stabilitě a bezpečí.

Existuje více druhů dechu. 

Některé uklidňují, jiné stimulují. Dnes se věnujeme těm uklidňujícím. K uklidnění aktivujeme parasympatikus delším výdechem – právě ten je spojený s pocitem klidu, regenerace a bezpečí. Když prodloužíme výdech, dáváme tělu signál, že je vše v pořádku a může se uvolnit. Můžeme zkusit třeba nádech na čtyři a výdech na osm. Nebo už popsané krabicové dýchání, které pomáhá stabilizovat nervový systém a vracet pozornost do přítomnosti. Říká se mu krabicové, protože si můžeme představit tvar krabice, kterou prstem obtahujeme: nádech – levá strana nahoru, zadržení – horní hrana, výdech – pravá strana dolů, zadržení – spodní hrana zprava doleva.

Každý dech může být kotva, která nás vrací zpět k sobě a slouží našemu klidu. 

Na závěr si vyberte konkrétní krok a situaci, kde můžete techniku procvičit. Může to být na klidném místě, nebo třeba při chůzi na oběd.